Dendroarcheologie
Dendroarcheologie je podobor dendrochronologie. Jedná se o metodu datování dřeva, která je založena na měření šířek letokruhů. Nejčastěji je této metody využíváno pro datování dřevěných archeologických nálezů a dřevěných prvků historických staveb, především krovů, ale také například pro určení stáří dřevěných uměleckých předmětů.
Pro dendrochronologické datování je rozhodujícím vstupním parametrem šířka letokruhu. Šířka letokruhu se obvykle měří na příčném řezu. Pokud není možné na tomto řezu měření provést, je možné šířky letokruhů měřit i na řezu radiálním. Pro datování archeologických dřev nebo subfosilních kmenů bývá nejčastěji odebírán vzorek ve formě příčného výřezu daným prvkem. Pro datování funkčních konstrukčních prvků staveb bývají vzorky odebírány ve formě vývrtů pomocí Presslerova přírůstového nebozezu. Při dendrochronologickém datování dřevěných uměleckých předmětů nebo hudebních nástrojů je destruktivní zásah do datovaného předmětu téměř vždy nežádoucí. Z tohoto důvodu se měření šířek letokruhů provádí přímo na datovaném předmětu, případně na fotografii letokruhového profilu.
Měření šířek letokruhů je prováděno pomocí speciálního měřicího stolu, který je spojen s počítačem. Měřící stůl je vybaven posuvným šroubovým mechanismem a impulsmetrem, který zaznamenává interval posunu desky stolu a tím i šířku letokruhu. Poslední částí měřící aparatury je na stativu umístěná stereolupa s nitkovým křížem. Druhým možným způsobem měření šířek letokruhů je využití ruční světelné lupy.
Změřené šířky letokruhů se v počítači zobrazí v podobě letokruhových křivek, které jsou vzájemně synchronizovány. Míra podobnosti mezi letokruhovými křivkami je posuzována pomocí korelačního koeficientu a tzv. koeficientu souběžnosti. Tyto výpočty slouží k usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečné datování rozhodující. Z dobře synchronizovatelných křivek je vytvořena tzv. křivka průměrná, která zvýrazní společné extrémy související s klimatickými změnami a potlačí všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy. Průměrná křivka je následně porovnána se zvolenou standardní chronologií pro danou dřevinu a oblast původu dřeva.
Dendrochronologické datování je limitováno zejména počtem měřitelných letokruhů, druhem dřeviny a existencí standardní chronologie. Aby bylo možné vzorek dendrochronologicky datovat musí obsahovat minimálně 40 až 50 měřitelných letokruhů. Z dendrochronologického hlediska jsou nejvhodnějšími dřevinami pro datování dřeva listnatá s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva (např. dub, jasan, jilm) a dřeva jehličnatá. Dřeviny s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva (např. lípa, javor, buk) jsou jen velmi obtížně dendrochronologicky datovatelné. Bohužel právě tato skupina dřev bývala a bývá často využívaná pro zhotovování umělecký předmětů, převážně soch.
Standardní chronologie se tvoří pro každou dřevinu zvlášť a vznikají postupným překrýváním letokruhových sekvencí od současnosti směrem do minulosti. V současné době jsou pro ČR sestaveny standardní chronologie pro dub, jedli, borovici a smrk. Pro datování ostatních dřevin lze ve výjimečných případech využít jiných standardních chronologií (např. pro datování jilmu lze použít dubovou standardní chronologii). V případě, že datovaný předmět byl na naše území v minulosti importován z jiného území, je nutné k jeho datování použít standardní chronologii vytvořenou pro území jeho původu.
Přesné stanovení letopočtu smýcení stromu je možné provést pouze v případě, kdy je zachován poslední vytvořený letokruh stromu před jeho skácením (tzv. podkorní letokruh). Pokud není zachován podkorní letokruh (dřevo bylo opracováno), nelze odhadnout, kolik letokruhů chybí. U dřevin bez jasně odlišeného jádra a běli (jedle, smrk) lze zpravidla pouze stanovit rok, po kterém byl daný strom smýcen. Při datování takového vzorku se musí konstatovat, že strom byl smýcen někdy po roce, který byl datováním zjištěn. V případě, že se jedná o dubový vzorek, který obsahuje hranici bělového dřeva, lze chybějící letokruhy s určitou tolerancí dopočítat. Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality obsahuje dřevo dubu 5 až 25 letokruhů bělového dřeva.
Rok, kdy došlo ke kácení stromu, však nemusí odpovídat přesně roku, ve kterém byl daný strom použit k výrobě datovaného předmětu. Je třeba připočíst určitý čas potřebný např. pro vysušení dřeva. Zvláštním případem je druhotně použité dřevo, které není sice příliš časté, ale vždy je nutné s touto možností počítat.